Přesun ze školních lavic do domácího prostředí nás sice zaskočil, ale rychle jsme se zadaptovali na nové prostředí. Protože se neučíme pro školu, ale pro život, dokázali jsme si i v této situaci poradit.
Jsme zvyklí pracovat s plánem práce na týden a část našich úkolů vždy tvoří samostatná práce, jejíž rozvržení si sami plánujeme. V tomto se náš systém práce nezměnil.Chybí nám však sdílení, společné řešení problémů a diskuze. Taky výpravy do přírody a za poznáním. Na to si budeme muset ještě počkat.
Stávající situace nás ale také mnohému učí: trpělivosti, ohleduplnosti k ostatním, férovému přístupu, když hodnotíme, co jsme splnili a na čem musíme ještě pracovat. S našimi průvodci i spolužáky se vídáme při pravidelných videokonferencích. Je pro nás důležité vědět, že jsme stále spolu, i když v současné době každý za svým počítačem. Hodně nového jsme se naučili v oblasti digitálních médií, využíváme virtuální učebny, online učebnice, interaktivní programy, videa, prezentace, nahrávky, filmy. Projekty si fotíme a nahráváme a sdílíme je s ostatními. Těšíme se, až budeme zase spolu v jedné třídě nebo na výpravě. Zároveň ale dobře víme, že přesunem do domácího prostředí naše učení neskončilo. Jedeme prostě dál. Přejeme hodně sil všem nedobrovolným domškolákům a jejich rodinám.