Na počátku našich výprav do krajů bylo přání obohatit výuku zeměpisu o reálné zkušenosti. „Co kdybychom vyjeli do všech krajů České republiky?" napadlo mě před třemi lety při plánování školních akcí. Byl to ambiciózní nápad, ale plán se podařilo uskutečnit. Některé naše výjezdy byly jednodenní, jiné s přespáním. Některé více turistické, jiné spíše kulturní, další vědecké. Tak, jak se nabízely příležitosti. Program výpravy vznikal v naší vzájemné spolupráci, trasu jsme sami plánovali. Do krajů jsme přijížděli jako opravdoví turisté, domluvené jsme mívali jen některé prohlídky – často jsme až na místě dle počasí, možností a sil rozhodli, kam se ještě podíváme. Večeře jsme si vařili sami po vzájemné dohodě. Někdy bylo krásně, jindy nás přepadl déšť, částo jsme čelili únavě, nebo nás naopak pohltilo společné nadšení. Díky tomu jsme načerpali nejen informace, ale neseme si v sobě i zážitky ze společného soužití. Zpětně tuto myšlenku hodnotím jako jeden z mých dobrých nápadů. :-) (Markéta – třídní učitelka nejstarších)
A co na tyto výpravy říkají samotní účastníci? Podělíme se s vámi o střípky vzpomínek:
V ZOO Lešná jsme si mohli pohladit rejnoky a na hlavě mi přistál pták. (Šimon)
V areálu Vítkovic visely všude plakáty s reklamou na Třinecké železárny a my jsme všichni nadávali, protože Pardubice loni prohrály v hokeji s Třincem. (Lea)
Vzpomínám na to, jak se v Brně část třídy snažila chytit kuličku, a já si zatím užíval trhy a nakupoval. (Franta)
Vzpomínám na automatickou plnírnu lahví v pivovaru v Plzni. (Maty)
Ve vlaku z Brna jsme dělali challenge, kdo sní nejpálivější červy, které jsme si koupili v chilli obchůdku v centru. (Dalibor)
Ze Zlínského kraje mám v paměti vzpomínku, kdy všichni zjistili, že ZOO Lešná není úplně malá, a téměř každý se ztratil. Být včas na srazu se nepodařilo téměř nikomu, a už vůbec ne Maky a Radce. (Štěpa)
V Ústeckém kraji byly jeptišky. Dáda je potkal v klášteře, kde jsme spali. (Šimon)
Z Karlovarského kraje mám vzpomínku na společnou fotku s oplatkami, kdy Radka tak dlouho zaostřovala, až zaostřila jen na sebe a vznikl z toho portrét Radky s námi pouze v pozadí. (Štěpa)
Když jsme jeli do Prahy, navštívili jsme firmu Fanuc, kde jsme programovali robotická ramena. (Maty)
V Karlovarském kraji jsme uvařili výbornou večeři, také tam bylo výjimečně dobré spaní díky „postelím“, které jsme tam měli. (Šimon)
Z cesty do Libereckého kraje vzpomínám na dlouho plánovanou „havajskou párty“, kterou jsme uskutečnili ve vlaku na zpáteční cestě. Každý přinesl tolik jídla, že jsme nebyli schopni všechno sníst. (Štěpa)
V Praze jsme hráli fotbálek proti robotovi. (Ami)
Nejlepší bylo, jak v Brně Radka obcházela všechny před orlojem a vysvětlovala jim, že my už tam čekáme od deseti. (Štěpa)
V Plzni měli v pivovaru místnost, která dříve fungovala jako lednička, tam navezli led, který musel vydržet celý rok až do zimy. (Anja)
V Poděbradech jsme museli sprintovat do obchodu pro oplatky, jinak bychom to nestihli. (Štěpa)
V Ostravě na vysoké důlní věži jsem se málem zhroutila. (Laura)
Moje nejoblíbenější vzpomínka je celkově Ústecká výprava: zoo a kapybary, křížová cesta, boloňské špagety k večeři, kaple s klavírem a jeptišky. (Báli jsme se, zda nevybafnou ze skříně.) (Zoe)
Z každého společného vaření nakonec vznikla vždycky nějaká historka. Třeba Šárka jistě vzpomíná na česnekovou omáčku z Karlových Varů. (Štěpa) (Poznámka Šárky: slíbili jste, že tam bude jen stroužek česneku!)
Ve Středočeském kraji jsme byli na vodě a pamatuji si, že jsme tam stanovali, hráli jsme hry ve vodě a v chatce jsme chtěli vynést gauč nahoru, ale Štěpa spadl po schodech dolů. (Laura) (Poznámka Štěpy: Lauro, musíš dodat, že ty schody byly ostré a prudké.)
V Karlových Varech byly velmi estetické budovy a ne tak chutné prameny. (Zoe)
Na Vysočině jsme šli dlouhou cestu do kempu, kde jsme vařili večeři a natáčeli kuchařský pořad. V naší chatce byl pán ve skříni. (Laura)
Vzpomínám, jak jsme v Táboře v podzemí v jeden moment vystoupali výš, kde zřejmě začal být signál. Všem babičkám z prohlídky začaly najednou zvonit mobily. (Lea)
V Olomouci jsem si v Pevnosti poznání mohla zažít pocit, že jsem želva. (Laura)
Ráda vzpomínám na situaci, jak v Brně parta spojila své síly, aby se pokusili chytit kuličku v orloji. Vydrželi tam v zimě opravdu dlouho. (Maky)
V Karlových Varech měli chutné oplatky, což jsme pokaždé museli zdokumentovat. (Lea)
Z Olomouckého kraje si nejvíc pamatuji, jak jsme byli na vánočních trzích, Maty s Frantou si koupili pečené brambory, na něž jsme měly s Laurou velkou chuť, tak jsme jedly aspoň ty, co jim spadly na zem. (Adina)
V Olomouci jsem si vyzkoušela stav beztíže. (Ami)
V Brně přistál na Frantovi motýl a pojmenoval želvu Pepa z Depa. (Zoe)
Když jsme byli v Praze, navštívili jsme výstavu Mucha, kde jsme natáčeli „halloweenskou Amču“. (Ami)
V Děčíně strašně lilo. (Maky)
V Hradci jsme na univerzitě navštívili Janet. (Laura)
Halušek jsme ve Zlíně uvařili málo. (Dalibor)
V Jiřetíně jsme navštívili hornické muzeum. Náš průvodce nám ukázal fontánu, kam si člověk může zavolat a ona se spustí. (Lea) (Poznámka Maky: Maty si tam stále telefonuje, a tak tryská dodnes.)